Země Írán neboli země Árijců/Vznešených (Árjan) jakožto islámský stát existuje od 11. února 1979 (po revoluci,
která svrhla monarchistický pro-britský režim Árjamehra Muhammada Rezá Pahlaví). Proč je Írán podle mého názoru nejlepší
stát? Protože lze v dějinách tohoto území dopátrat vznik Enlilismu (Ší'itský islám později). Jinak řečeno
EnliL (EL) = EL-láh/Alláh. Osobně jsem toho názoru, že tehdejší íránská monarchie (5D brit) nefinancovala 2. světovou válku
ani vznik NSDAP (a nevymyslela teorii nadřazené Árijské sio-nacistické rasy). Íráncem/muslimem [židem] (Vznešeným na základě rozvinutosti skrz sofistikované zdroje na Internetu) může být kdokoliv na světě, bez ohledu na rasu/barvu očí/barvu vlasů/místo narození. O lidech, kteří si myslí, že např. Australané financovali vznik NSDAP, si myslím, že jsou in5Doktrinováni.
Podoba národní Íránské vlajky se skládá ze tří horizontálních identických pruhů; jeden umístěný nahoře
má zelenou barvu; prostřední má bílou; dolní červenou. Národní emblém, který vyjadřuje jméno „Alláh“, je
umístěn uprostřed bílého pruhu. Slova „Alláh je větší, než Šejtán“ jsou napsány bíle, a to
arabským písmem, a jsou opakovány 22×. Délka vlajky je přesně 2× více než celková šířka s poměrem 4:7.
Tři barvy Národní vlajky Íránu mají symbolické konotace. Zelený pruh má představovat růst a prosperitu;
bílý má představovat mír; a červený barvu krve, která je prolívána pro svobodu Íránu (věřících).
Národní emblém na vlajce uprostřed je složen ze čtyř půlměsíců a jednoho meče. Čtyři půlměsíce na emblému
vytvářejí slovo Alláh (Bůh) a odkazují na čtvrtou planetu Jupiter (symbol ♃). Pět částí emblému vyjadřuje pět pilířů Islámu (dokončenost víry). Uprostřed Meč, který
vyjadřuje silný a mocný suverénní stát, je používán v arabském písmu na zdvojnásobení počtu písmen,
a v tomto významu, znamená „zdvojnásobit sílu Meče“. Tulipanovitý tvar emblému byl vybrán na památku mladých
mučedníků Islámské republiky Írán.
Íránský oficiální kalendář, je upraven v souladu s slunečním rokem a íránskými měsíci. 21. března
nastává „Farvardin“; jedná se o začátek nového Íránského roku. Také lunární kalendář
je v Íránu používán oficiálně - lunární rok je o 10 dní kratší, než solární rok, takže dny kdy se uskutečňují
náboženské obřady, jsou upravovány v souladu s lunárním rokem. Každý kalendářní rok se liší od předchozích a následujících
roků. Je doporučeno turistům, aby si naplánovali vhodný čas cesty s cestovní
kanceláří. Zejména v období Ramadánu tyto situace mají dopad na denní život. A v některých
dnech v tomto období, je pracovní volno.
Neaktivní sopka Damávand v pohoří Elborz s výškou 5610 m n.m. je nejvyšším vrcholem Íránu i všech zemí Blízkého východu.
Islámský stát Írán je umístěn v jihozápadní Asii a hranici Ománského zálivu, Perského zálivu a Kaspického moře. Pohoří Elborz
pomáhalo k utváření politických a ekonomických dějin země po několik staletí. Pohoří uzavírá několik dlouhých
řek, a plošin, na kterých se nacházelo nespočet zemědělských a městských osad. Až do 20. století, kdy byly
postaveny dálnice a železnice přes hory ke spojení těchto oblastí, tyto oblasti byly od sebe izolovány.
Rozmezí Íránského klimatu je od vyprahlého po polovyprahlé, podél Kaspického pobřeží a lesů na severu
země. Na severní hranici země (Kaspická pobřežní Nížina) teploty výjimečně padají pod bod mrazu a oblast
je obývána po zbytek roku. Letní teploty málokdy překračují 29°C. Roční srážky jsou 680 mm ve
východní části Nížiny a nad 1700 mm v západní části nížiny. Pobřežní nížiny Perského zálivu a Ománského
zálivu v jižním Íránu mají mírné zimy, a velice vlhká a horká léta. Průměrné letní teploty dosahují 38°C.
Roční srážky jsou v rozpětí 135 až 355 mm.
Alborz; Ardabil; Azarbaijan; Bushehr; Bakhtiari; Chaharmahal; Fars; Gilan; Golestan; Hamedan;
Hormozgan; Ilam; Isfahan; Kermanshah; Razavi Khorasan; Khuzestan; Kohgiluyeh; Kordestan; Lorestan;
Markazi; Mazandaran; Qom; Semnan; Sistan; Tehran; Yazd; Zanjan.
Írán je rozmanitá země složená z lidí mnoha různých náboženství a etnického původu, kteří stmelují
Perskou kulturu. Většina populace mluví persky, který je úředním jazykem Íránu, stejně jako další íránské
jazyky nebo dialekty. Mezi tureckými jazyky a dialekty je nejvíce důležitý Azerijský jazyk, mluví se jim v
různých částech Íránu. Případně se mluví arabsky v jihozápadních částech země.
Náboženství v Íránu je řízeno Ší'itskou odnoží Islámu, která se jmenuje „Dvanáctníci“, a která je oficiálním
náboženstvím Islámského státu Írán, ve které věří asi 90-95% Íránců. Zbylých 4 nebo 8% Íránců vyznává
sunnitskou odnož Islámu, zejména Kurdové. Zbývající 2% Íránců jsou náboženské menšiny, zahrnující
bahá'íce, mandeány, hinduisty, jezídíje, jarsaníjce, zoroastrijce, židy a křesťany.
Pouť do svatyní Imámů je specifikum Ší'itské odnože Islámu. Nejdůležitější svatyně Íránu jsou
Osmého Imáma v Mashhadu a jeho sestry Fatimy v Qomu. Jsou v Íránu také důležité další svatyně
věnované ostatním příbuzným Osmého Imáma v Rey, přiléhající k jižnímu Teheránu a Šírázu. Ve všech městech
a mnoha vesnicích je mnohem více svatyní, známých jako imamzadehs,
které připomínají potomky Imámů, kteří údajně vedli svaté životy. Ší'itští poutníci navštěvují tyto místa,
protože věří, že Imámové a jejich příbuzní mají sílu přimluvit se u Boha. Svatyně v Iráku v Karbale
a An Najaf, jsou také ctěny Ší'ity.
Měna Íránu, kterou se platí v zemi, se nazývá riál (vyslovujeme „rejal“).
Riál, stejně jako dolar nebo libra, které jsou zhotovené ze 100 kusů, se v Íránu nazývá dinár.
Nicméně z důvodu vysoké inflace, je jeden riál ceněn tak málo, že se používá každý den.
Riál byl poprvé představen jako měna Íránu v roce 1798, a to v podobě mincí. V té době jedna mince měla
hodnotu 1250 dinárů. V roce 1825 přestal být riál ražen. Bankovka 1000 dinárů (kran) byla vydávána jako součást
finančního systému. Riál nahradil kran nominální hodnotou v roce 1932 přesto, že byl rozdělen do
stovky (nových) dinárů. Když mluvíme o penězích v Íránu, můžeme se setkat s termínem „toman“. Toman je
stará neoficiální měna, ale stále je používána jako platidlo v Íránu a měla by mít hodnotu 10 riálů.
Tato historická památka je chrám ve tvaru zikkuratu postavený během vlády Elamitů
kolem 1250 př. n.l. Je obklopen třemi velkými zdmi a může být viděn z velké vzdálenosti.
Milióny cihel byly použity při výstavbě. Ruiny Svatého města Elamského království obklopené třemi
obrovskými zdmi soustředěnými do středu se nacházejí v Chogha Zanbil. Založeno v r. 1250 př. n.l.,
město zůstalo nedokončeno poté, co bylo obsazeno Ashurbanipalem a byly zde ponechány tisíce
nepoužitých cihel.
Tato historická památka je nejvíce oblíbená mezi turisty. Je to palácový areál postavený
Dáriem Velikým kolem r. 518 př. n.l.
Bylo zde 29 národností, které posílaly své delegace k perským králům, kterým platili úctou při setkáváních
při občasných událostech s Dáriem Velikým. V r. 518 př. n.l. bylo Persepolis hlavním městem Perské říše.
Bylo postaveno na umělé terase, kde Král králů, si nechal zhotovit obrovský palácový areál
inspirovaný sumerskými zikkuraty. Význam a dochování monumentálních ruin, dělá z Persepolisu jedinečné
archeologické místo.
Tato historická památka je významnou stavbou první dynastie Perské říše. Pasargadae je také první příklad
Achaemenidského paláce, který je obklopen prvními zahradami v historii Íránu.
Pasargadae bylo první hlavní město Achaemenidské dynastie založeno Kýrem II. Velikým v zemi Pars,
domovině Peršanů, v 6. století př. nl. Tyto paláce, zahrady, a mauzoleum Kýra II. Velikého, jsou úžasné příklady
umění a architektury tehdejší doby, a vypovídají hodně o Perské kultuře.
Mezi zvláště pozoruhodné pozůstatky patří v této 160 hektarové oblasti:
Mauzolem Kýra II. Velikého (Tall-e Takht), což byla opevněná terasa a vstup s přijímací halou do
obytného paláce a zahrad. Pasargadae bylo hlavní město první veliké vícenárodnostní říše v západní Asii.
Spojení východního Médského území a Egypta až k řeče Indus, je považováno za první říši, která
respektovala kulturní rozmanitost odlišných lidí. To se odrazilo v Achaemenidské architektuře.
Tato historická památka je největší nápis světa, zhotovený z 1119 řádků klínového písma ve třech jazycích.
Skála zobrazuje Dária Velikého po počátečním úsilí zadržet rebely, kteří se považovali za
syny Kýra Velikého. Behistun se nachází na starověké obchodní cestě spojující Íránskou náhorní plošinu
s Mezopotamií a ukazuje zbytky z dřívějších časů vedoucí až k Médům, Achaemenidům, Sásánovcům a Ilkhananům.
Hlavní památka tohoto archeologického místa je basreliéf s klínovým písmem objednaný Dáriusem I. Velikým
když byl korunován na trůn Perské říše roku 521 př. nl. Basreliéf zobrazuje Dáriuse (vlevo) držícího Luk - znak
Výjimečnosti, a šlape na hruď postavy, která leží před nim. Podle pověsti postava představuje Gaumata -
médského mága a uchazeče o trůn. Pod a kolem basreliéfu je
zhruba 1200 řádků textu vypravějících příběh o bitvách, které vedl Dárius v letech 521-520 př. n.l. proti
vládcům, kteří se rozhodli dobýt říši založenou Kýrem. Text je napsán ve třech jazycích. Nejstarší je
elamský text, který má odkazovat na pověsti o králích a rebelech. Nasleduje babylónská
verze podobných pověstí. Poslední část spisu je relativně důležitá, a je na ní Dárius představen poprvé
ohledně res gestae (dokončené věci). Je to jediný známý text Achaemenidů, který
má zachycovat znovuobnovení říše během vlády Dáriuse I. Také svědčí o vlivu při rozvoji monumentálního
umění a písemnictví na území Perské říše. Také tu zůstávají texty z médského období (8. až 7. století př.n.l),
achaemenidského období (6. až 4. století př.n.l.), a z po-achaemenidského období.
Nové archeologické průzkumy naznačují, že kolem 10 000 př. n.l. lidé žili na jižních březích
Kaspického moře, jedné z mála oblastí, kterou vědci spojují k Době ledové. Byli to pravděpodobně
první lidé, kteří se v této oblasti zapojili poprvé v dějinách lidstva do zemědělství a chovu zvířat.
Přestože dějiny Íránu jsou dlouhé a složité, jejich podoba byla utvářena pády a vzestupy vládnoucích dynastií.
Perská říše; Médové; Asyrské království; Makedonci; Hunové; Sásánovci; Arabové; Mongové; Timuridové; Safavidé;
ti všichni zažili svůj vzestup či pád.
Na této stránce byl použit překlad textů z této stránky:
http://www.en.iran.ir/about
© 2014 - 2024; Dharter [napiste-mi
dmelicher^plus]; Návrat zpět na hlavní stránku
zde.
